Nátisk je poslední možnost odhalit problém dříve, než celý náklad spotřebuje papír, barvu a strojní čas. Pro vydavatele nebo majitele značky je to také arch, který se podepisuje, a jakmile je podpis připojen, očekává se, že tiskárna dodá práci, která mu odpovídá. Digitální nátisk tento krok zrychlil, ale pouze tehdy, když je barva za nátiskem správně spravována. Digitální nátisk není hrubý obrázek toho, jak by zakázka mohla vypadat. Je to řízená předpověď toho, co konkrétní tiskový stroj s konkrétním papírem skutečně vyprodukuje.

Co digitální nátisk skutečně je

Digitální nátisk se vyvinul spolu s osvitovými jednotkami CTP a stal se pevnou fází digitálního pracovního postupu. Posloupnost je známá: zákazník obdrží nátisk, zkontroluje rozvržení, text a barvu a podepíše jej. Tiskárna poté vyrábí zakázku podle tohoto schváleného archu. Tradiční nátisk vycházel z filmu nebo z mezikroku snímání. Digitální nátisk bere stejná RIP data, která budou řídit osvit desky nebo digitální tisk, a vykresluje je na nátiskovém zařízení, nejčastěji na velkoformátové inkoustové tiskárně zvolené pro své rozlišení, způsob sítování, formát archu a výkon.

Nátiskový systém má dvě poloviny: výstupní zařízení a řídicí software, který upravuje jeho výstup. Systémy EFI, Screen a Founder jsou v komerčních tiskárnách běžné. Software si zaslouží stejnou pozornost jako tiskárna, protože tiskárna pouze nanáší barvu na papír, zatímco software rozhoduje, které barevné hodnoty odpovídají kterým cílovým barvám.

Proč může nátisk zastoupit tiskový stroj

Logika je jednoduchá, když se řekne přímo. Pokud nátiskové zařízení dokáže reprodukovat širší rozsah barev než tiskový stroj, software může namapovat barvy stroje do tohoto širšího prostoru a vytisknout arch, který napodobuje chování stroje. Nátisk pak nese stejný barevný záměr jako konečná zakázka a zákazník jej může s rozumnou jistotou podepsat. Když je gamut nátisku užší než gamut stroje, některé barvy nelze vůbec zobrazit a nátisk se stává přinejlepším částečným slibem.

Správa barev: kalibrace, charakterizace, konverze

Správa barev je strukturovaný způsob, jak učinit barvu předvídatelnou napříč zařízeními. Nahrazuje odhady měřením. Každé zařízení je uvedeno do známého stavu, jeho chování je zaznamenáno v profilu a konverze mezi zařízeními se počítají z těchto profilů místo aby se upravovaly okem.

Krok první: Kalibrujte každé zařízení

Kalibrace standardizuje zařízení tak, aby daná vstupní hodnota produkovala předvídatelný výstup. Nátisková zařízení se rozjíždějí s opotřebením hlav, stárnutím lamp a změnami média, takže kalibrace se musí opakovat podle plánu, ne jednou při instalaci. Kalibrovaný nátisk stále nebude odpovídat tiskovému stroji, dokud nebude charakterizován.

Krok druhý: Vytvořte profil pro každé zařízení

Charakterizace znamená vytisknout a změřit cíl, poté zapsat výsledky do ICC profilu, který popisuje, jak zařízení zobrazuje barvu. Profil je otiskem prstu zařízení. Každý nátisk, tiskový stroj a monitor v řetězci potřebuje svůj vlastní a profily se musí znovu vytvořit, když se spotřební materiál nebo nastavení změní natolik, že posunou výstup.

Krok třetí: Převádějte mezi barevnými prostory

Stejný obrázek vypadá na různých zařízeních odlišně, protože jejich gamuty se liší. Převod ze zařízení A na zařízení B znamená použít profil A k interpretaci čísel, profil B k předpovědi výsledku a vykreslovací záměr k rozhodnutí, co se stane s barvami mimo cílový gamut. Zde nátisk získává svůj význam, protože konverze se počítá vůči skutečnému stavu tiskového stroje, nikoli vůči obecnému ideálu.

Sladění nátisku s tiskovým strojem

Nátisk je užitečný pouze tehdy, když se tiskový stroj chová tak, jak nátisk předpověděl. V praxi to znamená, že stav stroje použitý k vytvoření nátiskového profilu musí být stav, za kterého bude zakázka probíhat: stejná sada barev, stejný papír, stejné sítování, stejné cíle hustoty. Pokud se zakázka přesune na jiný papír nebo jiný stroj, profil se musí přesunout s ní. Tiskárny, které považují jeden nátiskový profil za univerzální, nakonec na stroji dohánějí barvu a podpis na nátisku přestává kohokoli chránit.

Měření uzavírá smyčku. Densitometry hlásí tloušťku vrstvy barvy a plnou hustotu, zatímco hodnoty CIE Lab popisují barvu tak, jak ji vnímá oko, což je pevnější základ pro shodu než samotná hustota. Když se nátisk a arch z tiskového stroje měří vůči stejným cílům, nesoulad lze vysledovat ke konkrétnímu zařízení, místo aby se o něm diskutovalo.

Stejná disciplína platí pro tisk knih, kde titul může vycházet v několika tiskových dávkách. Stabilní nátiskový profil umožňuje druhé a třetí dávce udržet stejný vzhled jako první, takže výtisky z různých nákladů stojí vedle sebe na polici bez viditelného posunu.

Co to znamená v praxi tiskárny

Tři návyky udržují digitální nátisk spolehlivý. Kalibrujte podle plánu a veďte záznam o výsledcích. Važte profily na skutečné výrobní podmínky, s pojmenovaným profilem pro každou kombinaci papíru a stroje, kterou tiskárna pravidelně používá. Měřte jak vytištěný arch, tak nátisk, aby se odchylka odhalila před dokončením nákladu, ne až po dodání.

Digitální nátisk neodstraňuje potřebu úsudku. Přesouvá úsudek dříve, do bodu, kdy jsou opravy levné. Dobře spravovaný nátisk říká zákazníkovi, co obdrží, říká obsluze stroje, na co se zaměřit, a dává oběma stranám společný referenční bod, když po dodání vyvstane otázka.