UV lakování je rychlý způsob, jak dodat ofsetovému tisku lesk a ochranu, ale výsledek je jen tak dobrý, jaký je vztah mezi inkoustem pod ním, primerem a vytvrzovací jednotkou. O rovnoměrném lesku nebo matných místech, slabé přilnavosti a otisku rozhoduje několik proměnných.
Jak se lak dostane na arch
Komorový systém s doktorským nožem nanáší rovnoměrný film. Nůž uzavírá celu aniloxu a při otáčení válce lak dávkuje, takže mokrý film zůstává po celé šířce stroje konzistentní. Aniloxové válce se hodnotí podle přenosové kapacity, běžné rozmezí je přibližně 6 až 30 krychlových centimetrů na metr čtvereční. Na substrát se dostane jen část tohoto nominálního objemu. V praxi se na povrch přenese zhruba 25 až 35 procent mokrého laku. Různé vzory rytí umožňují jedné jednotce nanášet různé množství pro různé zakázky a stabilní cirkulující zásoba, udržovaná při stálé teplotě a napájená odpovídajícím čerpadlem, drží film opakovatelný.
Měření lesku odraženým světlem
Lesk se měří měřičem odraženého světla. Zrcadlový povrch vrací 100 procent světla pod zvoleným úhlem, lakovaný arch jen jeho část. Protože pigment rozptyluje světlo pod povrchem, musí úhel měření odpovídat posuzované úpravě, jinak se hodnoty rozcházejí. Lidské oko nejvíce reaguje na lesk na černém podkladu, proto tmavá plocha s velkým množstvím inkoustu často ukáže vady laku dřív než světlá.
Odolnost proti poškrábání a pevnost spoje
Inkoust a lak musí držet u sebe. Zákazníci to často zkoušejí nehtem nebo přitlačením pásky. Tyto testy jsou subjektivní, nedávají měřitelné číslo a slouží jen jako hrubé vodítko. Spolehlivější kontrola počká několik dní po tisku, protože čerstvý inkoust dál vytvrzuje a uvolňuje páry, které se mohou zachytit mezi inkoustem a lakem a narušit spoj. Aceton na hadříku je praktický způsob testu UV vytvrzení: nedostatečně vytvrzený film změkne a rozpustí se. FOGRA doporučuje zařízení pro zkoušení odolnosti proti odlupování a blokování a DIN 16524 a DIN 16525 popisují standardní metody zkoušení tiskovin.
Substrát určuje strop
Základní materiál, způsob, jakým stroj nanáší vlastní povlak, a stálost obojího jsou stejně důležité jako lakující jednotka. Recyklované lepenky a lepenky z primárních vláken se při stejných nastaveních chovají různě a druh s nerovným povrchem ukáže nerovnoměrný lesk bez ohledu na to, jak dobře je anilox nastaven. Dva nebo tři průchody strojním povlakem, nanesené nožem, vzduchovým kartáčem, vzduchovým nožem nebo filmovým lisem, mění hladkost povrchu a tvrdší nástroj pro povlak obvykle zanechá hladší arch s vyšším leskem. Předpovídat lesk jen z nasákavosti vody a oleje není spolehlivé. Napříč druhy může substrát tvořit velký podíl konečného výsledku a i velký objem laku rozdíly mezi lepenkami jen částečně vyrovná.
Proč záleží na barvě pod lakem
Barva může působit proti laku dvěma způsoby. Disperzní primer nanesený na potištěné plochy potřebuje, aby arch vsákl jeho vodu, a odpuzující barva tomu může bránit. Jak moc se barva a lak promísí, závisí na jejich viskozitě. Čerstvě vytištěná barva také pokračuje v zasychání pod vytvrzenou UV vrstvou a plyny uvolněné při oxidaci mohou deformovat film, snižovat lesk a oslabovat přilnavost. Pomáhají rychle vsakující barvy, i když velmi rychlé barvy se mohou v dalších agregátech přenášet na potahový válec a způsobit mramorování. Minimalizace vlhčicího roztoku snižuje usazování barvy na potahových válcích a toto riziko, a zvolená barva ovlivňuje i to, jak snadno se stoh otírá na rubu.
Vrstva primeru
Na běžnou ofsetovou barvu se UV lak obvykle nanáší přes disperzní primer. Klasická ofsetová barva a UV lak nejsou chemicky kompatibilní, takže primer funguje jako spojovací článek a na stroji s mokrým tiskem do mokrého musí zaschnout během několika sekund. Vodní disperze obsahuje kolem 40 až 45 procent sušiny a její viskozitu lze upravit vodou. Jakmile se dostane na arch, velká část vody se vsákne do podkladu nebo se odpaří, a teprve potom polymer vytvoří pevný film. Dosažitelná rychlost schnutí, pronikání, chování při přetisku, viskozita, lesk a přilnavost závisí na základním materiálu a přísadách. Při silném krytí barvou záleží na primeru nejvíc: výměna 13 cm³/m² aniloxu za 18 cm³/m² válec dává hladší UV vrstvu a vyšší lesk, zatímco měkký primer se může na 200procentním plném krytí silně deformovat.
Co dělá UV lak
Většina ofsetových UV laků se vytvrzuje chemickou reakcí. Obsahují pojivo, reaktivní ředidla a fotoiniciátory. Pod UV světlem fotoiniciátory uvolňují reaktivní skupiny, které spouštějí polymeraci akrylátů do zesíťované sítě, a kyslík do této reakce zasahuje. Kationtové systémy se vytvrzují pomaleji, ale úplněji a často se používají pro obaly na potraviny, protože se vytvrzují skrz a málo zapáchají. Zvýšení objemu laku zvyšuje lesk, i když ne tak účinně jako zvýšení objemu primeru; přechod z 20 na 30 cm³/m² přidá při jakémkoli krytí barvou nejméně deset bodů lesku. Příliš mnoho laku se kvůli viskozitě nanáší nerovnoměrně a zahřátí na přibližně 40 stupňů Celsia zlepší tok a lesk. Záleží i na geometrii aniloxu a počtu ok, a nezbytný je film bez pěny, protože při plnění buněk vznikají drobné bublinky. Odpěňovač a sladěný cirkulační systém brání nadměrnému rozvíření laku.
O schnutí rozhoduje výsledek
Barva a lesk se vytvářejí v sekundách a způsob schnutí musí držet krok. Vyšší rychlosti stroje ztěžují úplné vytvrzení a to, co se nevytvrdí, může mezi archy ve výstupním stohu reagovat, což se projeví jako otisk. UV lakované práce se mohou měnit ještě den nebo déle, takže povrch musí být dost tvrdý, aby jej další arch nepoškodil. Energii dodává UV agregát, ale vytvrzování také zahřívá stoh a při nevhodném místě přívodu energie může dojít ke slepení. Pomáhají infračervené lampy, chlazený a teplý vzduch i odsávání a vyplatí se delší sušicí sekce mezi dvěma lakovacími agregáty. Výkon UV musí sledovat rychlost stroje nelineárně, zatímco výkon infračervených lamp ji sleduje lineárně. U klasické barvy má lesk tendenci klesat s rostoucí rychlostí bez ohledu na krytí a sladěním barvy, laku a nastavení schnutí se tato ztráta udržuje malá.