Sítotisk označuje použití síťoviny jako tiskové formy, která se pomocí fotosenzitivních metod zhotovení desek přemění na sítotiskovou šablonu s obrazem. Sítotisk se skládá z pěti hlavních prvků: sítotiskové šablony, stěrky, barvy, tiskového stolu a podkladu. Základní princip sítotisku spočívá v tom, že barva prochází očky síťoviny v obrazové části šablony, zatímco v neobrazové části neprochází. Při tisku se barva nalije na jeden konec sítotiskové šablony a stěrkou se vyvine tlak na místa šablony s barvou a rovnoměrně se pohybuje k druhému konci šablony. Barva je vytlačována očky síťoviny v obrazové části na podklad podle pohybu stěrky.
Šablonový tisk je nejjednodušší formou tisku přes děrovanou desku a vznikl na konci 19. století. Tento typ tisku se provádí na speciálním voskovém papíře, který se poté opatří psacím strojem nebo se na něj píše železným perem, čímž vznikne vosková šablona. Barva se poté nanáší válečkem na voskovou šablonu, což na podkladu vytvoří požadovaný tiskový efekt. Mezi metodami tisku přes děrovanou desku je sítotisk nejrozšířenější.
Sítotisk zahrnuje napnutí tkaniny, syntetické vláknité tkaniny nebo kovové síťoviny na rám a zhotovení sítotiskové šablony ručně vyřezávaným lakem nebo fotosenzitivními metodami. Moderní technologie sítotisku využívá fotosenzitivní materiály k vytvoření sítotiskových šablon pomocí fotolitografických metod, kde jsou očka síťoviny v obrazové části šablony otevřená, zatímco očka v neobrazové části jsou zakrytá. Sítotisk se používá pro různé aplikace, jako je malování, grafika, plakáty, vizitky, knižní obálky, obaly produktů, etiket, textilní tisk, sklo, kov a další ploché podklady.
Metoda přímého zhotovení desky: Metoda přímého zhotovení desky zahrnuje nejprve položení fotosenzitivního filmu citlivou stranou nahoru na pracovní stůl, položení napnutého síťového rámu na film, nalití fotosenzitivní emulze do síťového rámu a rovnoměrné nanesení pomocí měkké stěrky s tlakem. Po důkladném vysušení se odstraní plastová podložka filmu a zůstane síťovina potažená fotosenzitivním filmem připravená k osvitu. Po osvitu a vyvolání vznikne sítotisková šablona.
Postup: Napnutí síťoviny - odmaštění - sušení - odstranění podložky filmu - osvit - vyvolání - sušení - oprava desky - uzavření oček
Metoda nepřímého zhotovení desky: Při metodě nepřímého zhotovení desky se nejprve nepřímý film osvítí, vytvrdí 1,2% H2O2 a poté se vyvolá teplou vodou. Po vysušení se vytvoří odlupovatelný grafický film, který se položí na napnutou síťovinu, pevně se přitlačí k mokré síťovině a odstraní se podložka filmu. Po vysušení vzduchem vznikne sítotisková šablona.
Sítotisk vznikl v Číně před více než dvěma tisíci lety. Již v dávných dobách se objevily metody tisku s rezistentní pastou během dynastií Čchin a Chan. Do dynastie Východní Chan se metody barvení voskem s rezistentní pastou rozšířily a kvalita tištěných produktů se zlepšila. V dynastii Suej začali lidé používat rámy s napnutou hedvábnou síťovinou k tisku, což byl vývoj od tisku s rezistentní pastou k sítotisku. Podle historických záznamů se jemné oděvy nošené v paláci dynastie Tchang tiskly touto metodou. V dynastii Sung se sítotisk dále rozvíjel a původně používané olejové barvy byly vylepšeny přidáním škrobových gum do barviv, což umožnilo sítotisku produkovat živější barvy.
Sítotisk se skládá z pěti hlavních prvků: sítotiskové šablony, stěrky, barvy, tiskového stolu a podkladu. Základní princip sítotisku spočívá v tom, že barva prochází očky síťoviny v obrazové části šablony, zatímco v neobrazové části neprochází. Při tisku se barva nalije na jeden konec sítotiskové šablony, stěrkou se vyvine tlak na místa šablony s barvou a barva je vytlačována očky síťoviny v obrazové části na podklad, jak se stěrka pohybuje k druhému konci šablony. Díky viskozitě barvy se tisk přichytí v určitém rozsahu. Během celého procesu tisku udržuje stěrka nepřetržitý liniový kontakt se sítotiskovou šablonou a podkladem, přičemž se kontaktní linie pohybuje se stěrkou. Napětí sítotiskové šablony samo vytváří reakční sílu proti stěrce, nazývanou odrazová síla. V důsledku odrazové síly mají sítotisková šablona a podklad během tisku pouze liniový kontakt, zatímco ostatní části šablony jsou od podkladu odděleny. To umožňuje barvě oddělit se od šablony během tisku, což zajišťuje rozměrovou přesnost tisku a zabraňuje rozmazání na podkladu. Poté, co stěrka přejede celý povrch, se zvedne a sítotisková šablona se zvedne, lehce setře barvu zpět do výchozí polohy. Tím je dokončen jeden tiskový cyklus.
Sítotisk má silnou přizpůsobivost: Ofsetový, reliéfní a hlubotiskové metody lze obecně použít pouze na ploché podklady. Sítotisk však lze použít nejen na ploché povrchy, ale také na zakřivené, kulové a nepravidelné povrchy. Dále lze sítotisk aplikovat na tvrdé i měkké podklady, aniž by byl omezen texturou podkladu. Kromě přímého tisku lze sítotisk použít také pro nepřímý tisk podle potřeby, nejprve sítotiskem na želatinové nebo silikonové desky a poté přenosem na podklad. Sítotisk má tedy silnou přizpůsobivost a širokou škálu aplikací.
Silný trojrozměrný efekt: Tloušťka vrstvy barvy u konvenčního ofsetového a reliéfního tisku je obvykle kolem 5 mikronů, zatímco u hlubotisku je kolem 12 mikronů a u flexotisku (anilinového) 10 mikronů. Tloušťka vrstvy barvy u sítotisku však daleko převyšuje tloušťku těchto vrstev, obvykle dosahuje kolem 30 mikronů. Silné vrstvy sítotiskové barvy vedou k bohaté textuře a silnému trojrozměrnému efektu, který jiné tiskové metody nemohou srovnat. Sítotisk lze použít nejen pro jednobarevný tisk, ale také pro soutisk barev a polotónový barevný tisk.
Silná světlostálost: Díky své porézní povaze může sítotisk používat různé barvy a nátěry. Může používat nejen pasty, lepidla a různá barviva, ale také hrubší pigmenty. Kromě toho je míchání sítotiskových barev jednoduché. Například světlostálé pigmenty lze přímo přidat do barvy, což je další hlavní vlastnost sítotisku. Sítotiskové produkty mají velkou výhodu v silné světlostálosti. Praktické testy ukázaly, že ve srovnání s maximálním rozsahem hustoty naměřeným po jednom otisku černou barvou na křídovém papíře je u ofsetového tisku 1,4, u reliéfního 1,6, u hlubotisku 1,8, zatímco maximální rozsah hustoty sítotisku může dosáhnout 2,0. Sítotiskové produkty mají tedy silnější světlostálost než jiné typy tištěných produktů a jsou vhodnější pro venkovní reklamu a značení.
Velká tisková plocha: Maximální velikost plochy tištěné konvenčními ofsetovými a reliéfními metodami je obecně formát celého archu. Nad tento formát platí omezení mechanického zařízení. Sítotisk však lze použít pro tisk velkých ploch. Dnes mohou mít sítotiskové produkty maximální velikost až 3 metry na 4 metry, nebo i větší.
Výše uvedené čtyři body jsou rozdíly mezi sítotiskem a jinými tiskovými metodami, stejně jako vlastnosti a výhody sítotisku. Pochopení vlastností sítotisku umožňuje využít jeho přednosti při volbě tiskové metody a dosáhnout ideálních tiskových výsledků.
Sítotisk obvykle existuje ve dvou formách: ruční tisk a mechanický tisk.
Ruční tisk označuje celý proces od podávání papíru po odebírání papíru, včetně pohybu tiskové desky nahoru a dolů, stejně jako stěrkový tisk, což jsou všechny ruční operace.
Mechanický tisk označuje, že tiskový proces je dokončen mechanickými akcemi. Lze jej dále rozdělit na poloautomatický a plně automatický tisk, kde poloautomatický znamená, že vkládání a odebírání podkladu je ruční, zatímco tisk je dokončen mechanicky, a plně automatický znamená, že celý tiskový proces je dokončen mechanicky.
Existuje také rychlá a jednoduchá metoda sítotisku na zakřivené povrchy nazývaná „přímý povrchový sítotisk“, kde se sítotisková šablona sejme a přímo přitlačí k podkladu pro tisk. Tuto metodu lze použít k tisku velkého množství zpracovaných produktů, jako jsou latexové plastové barely, barely na čistou vodu, umyvadla, termosky, hrnky, misky, talíře a další produkty. Tuto metodu lze také použít k tisku značení na automobilech nebo k tisku na nepravidelné povrchy.
Příprava přímého povrchového síta: Nejprve vysušte a opravte film s fotosenzitivním textem a grafikou, poté jej sejměte a nařežte na velikost. Použijte dřevěné nebo hliníkové pásky jako rámy a pevně je připevněte ke koncům síťoviny lepicí páskou nebo přímo lepidlem. Tím vznikne požadované přímé povrchové síto. Pracovní postup pro přímá povrchová síta: V závislosti na podkladu se připraví různé barvy: nejprve se pomocí plochých desek a misek připraví barva, poté jedna osoba drží přímé síto oběma rukama a pevně jej přitlačí k podkladu, zatímco druhá osoba rovnoměrně nanáší barvu na síto pomocí stěrky na barvovací desce. Poté se stěrka rovnoměrně položí na desku a provede se rovnoměrný tisk.
Pokud je plocha k tisku příliš velká, lze barvu nalít na desku podle potřeby, ale je třeba dbát na to, aby barva nevytekla z podkladu. Dbejte na to, aby směs barvy nebyla příliš řídká nebo příliš suchá, a udržujte mírné vlhko. Pro tisk malých ploch textu nebo grafiky může jedna osoba pracovat tak, že pevně připevní jeden konec přímého síta k podkladu podle potřeby a poté druhou rukou přitáhne síto těsně k podkladu pro tisk. Při zahájení tisku vždy začněte lehce od konce, kde je připevněna páska. Pokud pracují dvě osoby, platí stejný princip. Tento způsob tisku je snadno ovladatelný, flexibilní v požadavcích na podklad, vhodný pro velké i malé množství a má výhody nízkých nákladů a úspory energie.
Sítotisk je vhodný nejen pro obecný tisk na papír, ale má také velmi širokou škálu aplikací. Například keramika, sklo, desky plošných spojů atd. V závislosti na podkladu se může tiskový proces lišit. Ačkoli mezi různými sériemi existují neoddělitelné souvislosti, každá má své zvláštní vlastnosti kvůli odlišným chemickým a fyzikálním vlastnostem podkladů. Proto se obvykle dělí na několik hlavních kategorií podle různých podkladů: tisk na papír, tisk na plasty, tisk na keramiku, tisk na sklo, tisk na desky plošných spojů, tisk na kov, textilní tisk atd. To tvoří jejich relativně nezávislé tiskové systémy.