Rozpouštědlové hlubotiskové barvy se skládají z pigmentů, pryskyřic, aditiv a značného množství rozpouštědel, takže barva je relativně řídká. Proces schnutí rozpouštědlových hlubotiskových barev je založen na odpařování, což je činí vhodnými pro tisk na papír, fólie, hliníkovou fólii a další materiály. Vzhledem k tomu, že hlubotiskové stroje pracují při vysokých rychlostech a nanášejí silnou vrstvu barvy, je nezbytné rozumět vlivu vlastností barvy, jako je tixotropie, tekutost, viskozita a rychlost schnutí, na kvalitu tisku. Tyto znalosti jsou klíčové pro zlepšení kvality tištěných materiálů.

Tixotropie

Tixotropie označuje změnu tokových vlastností barvy působením vnějších sil. Konkrétně jde o jev, kdy se suspenze nebo disperze při míchání zřeďuje a při ponechání v klidu opět houstne.

Obecně platí, že kvalitní barvy mají nízkou tixotropii, takže je lze použít přímo na stroji bez zvláštní úpravy. Barvy bez tixotropie však mají sklon k sedimentaci, což není ideální. Obecně platí, že bílé, žluté a azurové barvy mají nízkou tixotropii, zatímco purpurové a černé barvy vykazují vyšší tixotropii.

Tixotropii barev ovlivňují následující faktory:

 1. Vlastnosti pigmentu: Například sazové pigmenty upravené ozonem mají výrazně nižší tixotropii ve srovnání s neupravenými.
 2. Velikost částic pigmentu: Menší částice pigmentu vedou k nižší tixotropii, zatímco větší částice způsobují vyšší tixotropii.
 3. Množství pigmentu: Větší množství pigmentu může způsobit koagulaci mezi molekulami pigmentu, což zvyšuje tixotropii.
 4. Molekulová hmotnost pryskyřice: Barvy s vysokomolekulárními pryskyřicemi a nízkými hodnotami n-heptanu mají tendenci k vyšší tixotropii a naopak.
 5. Smáčivost pigmentu: Barvy s lepší smáčivostí pigmentů mají obecně nižší tixotropii. Někteří výrobci barev předem dispergují pigmenty při výrobě černých barev, aby zlepšili smáčivost a snížili tixotropii.
U rozpouštědlových hlubotiskových barev je nutná přiměřená úroveň tixotropie. Pokud je tixotropie příliš vysoká, barva může vykazovat špatné vyrovnání, problémy s regulací viskozity a může vést k tiskovým vadám, jako je mramorování nebo pomerančová kůra. Pokud je tixotropie příliš nízká, může se zvýšit přírůstek bodu, což způsobí, že text a linky budou vypadat silnější.

Tekutost

Tekutost rozpouštědlových hlubotiskových barev je komplexním odrazem faktorů, jako je relativní hustota, viskozita, tixotropie a koheze. Pro dosažení optimální tekutosti musí mít barva vhodnou viskozitu, dobrou smáčivost pigmentu a vyváženou koncentraci pigmentu při minimalizaci tixotropie.

Při testování tekutosti barvy je kromě měření doby vytékání pomocí kelímku č. 4 nebo Zahn č. 3 důležité také množství barvy zbývající na stěně kelímku ve srovnání s množstvím, které vyteklo. Při pevné viskozitě platí, že čím menší je poměr zadržené barvy k vytékající barvě, tím lepší je tekutost.

Pokud je tekutost barvy špatná, pravděpodobně dojde k tiskovým vadám, jako je nerovnoměrný přenos barvy nebo jiné defekty tisku.

Viskozita

Viskozita rozpouštědlových hlubotiskových barev úzce souvisí s tekutostí a udržení správné viskozity je klíčem k účinnému přenosu barvy. Přestože přenos barvy ovlivňuje mnoho faktorů, jako je typ pryskyřice, přilnavost barvy, rychlost tisku, tlak, materiál podkladu a podmínky prostředí, viskozita zůstává rozhodujícím faktorem. Vztah mezi viskozitou a rychlostí přenosu znázorňuje níže uvedený diagram.

Faktory ovlivňující viskozitu rozpouštědlových hlubotiskových barev:

 1. Viskozita roztoku pryskyřice: Vyšší viskozita pryskyřice zvyšuje viskozitu barvy a naopak.
 2. Snášenlivost pigmentu a pryskyřice: Pokud pigment reaguje s pryskyřicí a způsobí koagulaci, viskozita barvy se zvýší.
 3. Snášenlivost rozpouštědla a disperzantu: Pokud rozpouštědla ředí disperzanty v libovolném poměru, viskozita barvy se sníží.
 4. Teplota: Nižší teploty zvyšují viskozitu barvy, vyšší teploty ji snižují.
Nízká viskozita rozpouštědlových hlubotiskových barev může způsobit problémy, jako jsou póry, nerovnoměrné krytí barvou, hrubá místa nebo slabá přilnavost, což vede k tiskovým vadám. Na hladkých površích může být přilnavost barvy slabá, na papírových podkladech může docházet k prášení nebo odlupování.

Naopak vysoká viskozita může způsobit problémy, jako je poškrábání, rozpíjení barvy, zaplavení desky a vady typu „pomerančová kůra“.

Závěr

Při návrhu a výrobě rozpouštědlových hlubotiskových barev je důležité zvolit vzájemně slučitelné pigmenty, pryskyřice a rozpouštědla tak, aby barva měla požadovanou počáteční viskozitu. Tiskárny by měly používat vhodné směsi rozpouštědel, ideálně od původního výrobce barvy, a upravit barvu na optimální „pracovní viskozitu“ pro tisk. Tím se zajistí kvalitní výsledek tisku.

Viskozitu barvy ovlivňuje také rychlost tisku. Obvykle platí, že vyšší rychlost tisku vyžaduje nižší viskozitu barvy, aby se dosáhlo optimálního přenosu barvy.

Rozpouštědlové hlubotiskové barvy jsou těkavé barvy, což znamená, že při odpařování rozpouštědel z mokrého filmu barva přechází z kapalného do pevného stavu. Rychlost odpařování rozpouštědel přímo ovlivňuje rychlost schnutí barvy.

Při návrhu a výrobě rozpouštědlových hlubotiskových barev se obvykle volí směs rozpouštědel se středním, nízkým a vysokým bodem varu, aby vyhovovala požadavkům na schnutí. Nesprávná volba pryskyřice, nízké body měknutí, slabé uvolňování rozpouštědel z pryskyřic nebo nadměrné množství vysokovroucích rozpouštědel mohou zpomalit odpařování rozpouštědel a způsobit zbytková rozpouštědla ve vytvrzeném filmu barvy.

Při formulaci rozpouštědlových hlubotiskových barev se obvykle nejprve volí pryskyřice a poté rozpouštědla. Rozpouštědla s podobnými parametry rozpustnosti jako rozpouštěné materiály se rozpouštějí snadněji a odpařují se rychleji. Přítomnost pigmentů však rychlost odpařování rozpouštědel snižuje, zejména pokud jsou pigmenty velké.

Rychlost odpařování rozpouštědel zvyšují také faktory prostředí, jako je vyšší teplota okolí, nižší relativní vlhkost a rychlejší cirkulace vzduchu.

Mezi běžné problémy tisku způsobené nesprávným schnutím patří:

 1. Příliš rychlé schnutí barvy při určitých rychlostech tisku může způsobit zatékání barvy do nepotisknutých míst, škrábance, zbělení barvy, špatný lesk a problémy s rovnoměrností vrstvy.
 2. Při vícebarevném tisku může pomalé schnutí vést k ulpívání na válcích nebo rozmazání barvy v následující tiskové jednotce, což způsobí vady tisku.
Rychlost odpařování rozpouštědel v barvě nezávisí jen na jejich bodu varu, tlaku par a skupenském teplu vypařování, ale také na teplotě tiskového prostředí, relativní vlhkosti, proudění vzduchu a tloušťce vrstvy barvy. Rychlost odpařování rozpouštědel v barvě je proto třeba přizpůsobit konkrétním podmínkám.

Za běžných výrobních podmínek platí, že pokud barva schne příliš rychle, přidávají se pomalu schnoucí ředidla. Pokud barva schne příliš pomalu, používají se rychle schnoucí ředidla. Tam, kde je to možné, udržujte teplotu tiskového prostředí mezi 18 a 25 °C a relativní vlhkost pod 65 %, aby byl výkon barvy stabilní.