Kontrola obalů z papíru
Plošné papírové obaly se v současnosti dodávají ve dvou základních formách: dřevěné přepravky s podložkou a dřevěné bedny. Kvalitní plošný papír má obvykle na vnější straně více než dvě vrstvy balicího papíru, dále zpevněné dřevěnými deskami a pevně stažené kovovými páskami. Použité balicí materiály zahrnují voskový papír, dehtový papír, kraftový papír a hadí papír. Na dřevěné přepravce nebo bedně musí být uvedeny štítky jako „Chraňte před vlhkostí“ a „Křehké, zacházejte opatrně“, v některých případech může být vyznačen i směr vláken papíru.
Na dřevěné přepravce nebo bedně musí být připevněn certifikát o jakosti výrobku s názvem výrobku, specifikací, hmotností rysu, počtem rysů v balení, třídou papíru, příslušnými normami, datem výroby a názvem výrobce. Vnější obal musí být neporušený, bez deformací a poškození. Pokud je obal vážně poškozen a papír je odkrytý, je třeba jej bez váhání odmítnout nebo přijmout jiná opatření, aby nedošlo ke zbytečným ztrátám. Kontrola vnějšího obalu je základním krokem kontroly kvality a je třeba ji provádět důsledně.
Kontrola vzhledu po odstranění vnějšího obalu
Po odstranění vnějšího obalu zkontrolujte, zda je přiložen kontrolní list, a poté zkontrolujte vzhled a barvu papíru.
Normální vzhled papíru se vyznačuje dobrou plochostí, to znamená, že povrch by měl být hladký a okraje rovné. U jednoho listu papíru může být relativně obtížné posoudit, zda je jeho vzhled normální, pokud nevykazuje výraznou deformaci.
Běžnou metodou je rozbalit papír a naskládat jej do výšky asi 1 metru, aby se zkontrolovaly nepravidelnosti vzhledu papíru. Pokud má papír abnormální vzhled, může mít různé tvary, jako je zvlněný, miskovitý nebo jiné, například horský, údolní, s ohnutými rohy, pytlovitý, šikmý nebo stočený.
Příčiny těchto nežádoucích tvarů jsou různé, ale obecně spadají do tří kategorií:
1. Nerovnoměrné rozložení vlhkosti po celém listu způsobující místní smrštění.
2. Nerovnoměrná tloušťka vzniklá během výroby papíru.
3. Nerovnoměrné rozpínání a smršťování mezi přední a zadní stranou listu, zejména u jednostranně natíraného papíru.
Kromě toho je ze strany stohu možné určit, zda je barva papíru jednotná. Bělost a barevný tón papíru ze stejné šarže by měly být konzistentní. V opačném případě se při vazbě tištěných materiálů do knihy mohou na horních, spodních nebo ořezových hranách stránek objevit zřetelné rozdíly v tónu.
Jak měřit rozměry papíru
Podle národních norem se rozměry papíru měří ocelovým svinovacím metrem dlouhým 2 metry s přesností na 1 mm. Ze stejného balení se náhodně vyberou tři vzorky k měření a výsledky se uvedou s přesností na 1 mm. Přípustná tolerance rozměrů papíru je ±3 mm. Jakékoli zkosení papíru způsobí nesprávné rozměry, takže dlouhé a krátké hrany nesvírají pravý úhel. Proto je kromě měření rozměrů třeba zkontrolovat i zkosení papíru. Přípustná tolerance zkosení je mezi 3 mm až 5 mm.
Rozměrovou stabilitu papíru lze také vyjádřit jeho mírou bobtnání. Při přejímce lze testovat míru bobtnání papíru ve vodě. Odřízněte proužek papíru o rozměrech 2 cm x 20 cm, ponořte jej na 1-2 hodiny do vody, dokud zcela nenabobtná a jeho rozměry se přestanou měnit, poté jej vyjměte a položte na skleněnou desku. Pomocí průhledného pravítka změřte rozměry a vypočítejte míru bobtnání, porovnejte ji s normou.
Pokud papír po rozbalení vykazuje výraznou deformaci a vysokou míru bobtnání ve vodě, je nejlepší šarži odmítnout, aby se předešlo budoucím problémům.
Jak testovat povrchovou pevnost papíru
Povrchová pevnost je velmi důležitou vlastností papíru a každý typ tiskového papíru má na ni specifické požadavky. Národní normy také stanovují požadovanou povrchovou pevnost pro různé typy tiskového papíru.
Pokud povrchová pevnost papíru nesplňuje požadavky tisku, může během tisku uvolňovat vlákna nebo částice, nebo se dokonce oddělovat. Proto je kontrola povrchové pevnosti papíru důležitou součástí přejímacích zkoušek, i když mnoho tiskáren tento krok opomíjí, což později vede k problémům při tisku.
Jednoduchou metodou testování povrchové pevnosti je metoda s voskovou tyčinkou Dennison. I když má určitá omezení, je stále pohodlným způsobem měření odolnosti proti uvolňování vláken u konkrétního papíru.
Při testu roztavte konec voskové tyčinky a přitlačte jej na povrch papíru. Po 15 minutách jej rychle odtrhněte a zkontrolujte konec, zda na něm ulpěla papírová vlákna nebo částice. Další jednoduchou metodou je pevně přitlačit mírně navlhčený prst (obvykle palec) na povrch papíru, lehce promnout a poté rychle zvednout. Zkontrolujte, zda na prstu nezůstala drobná vlákna nebo prášek.