V moderních tiskárnách oddělení přípravy desek často označuje zadní okraj každé tiskové desky symboly jako Y, M, C a BK, které označují příslušný barevný výtažek, tedy žlutou, purpurovou, azurovou a černou.
Tato označení jsou nejpřímějším způsobem, jak při výrobě desek a tisku určit barvu každé desky.
Kromě těchto identifikačních značek však existují i další odborné metody určení barevného výtažku tiskové desky, zejména když desky nejsou označeny nebo je nutné vizuální ověření. Nejčastější jsou dva postupy:
1. Určení podle úhlu sítě
Při barevném výtažku se každá barva původního obrazu reprodukuje na samostatné desce s konkrétním úhlem polotónové sítě.
Tato technika má zabránit moaré a zajistit přesnou reprodukci barev ve finálním tisku. Každý standardní úhel sítě odpovídá určité tiskové barvě:
- Žlutá (Y): 90°
- Purpurová (M) nebo azurová (C): 45° nebo 75° (podle nastavení výtažků)
- Černá (K): 15°
Pečlivým zkoumáním vzoru polotónových bodů a měřením jejich úhlu lze určit barevný výtažek dané desky. Tato metoda je užitečná zejména pro zkušené tiskařské techniky, kteří úhly sítě rozpoznají vizuálně nebo pomocí lupy.
2. Určení porovnáním tonální hloubky
Další praktickou metodou je porovnání tonální hloubky obrazu na desce s tištěným nátiskem nebo původní předlohou.
Každá deska barevného výtažku reprodukuje pro stejnou oblast obrazu jiné tonální hodnoty:
- Na žluté desce bývají obrazové plochy světlejší a méně kontrastní.
- Na purpurové nebo azurové desce mohou být detaily obrazu sytější nebo tmavší podle barevného složení.
- Na černé desce bývají tonální hodnoty obvykle nejhlubší, s výraznými obrysy a zřetelně viditelnými stíny.
Položením desky a tištěného vzorku vedle sebe a porovnáním stejné oblasti lze podle tonální hloubky a charakteru detailů určit, ke kterému barevnému výtažku deska patří.