V oblasti tisku knih, časopisů a obalů je barevný tisk již převažující technologií a celková kvalita tisku se neustále zlepšuje. Kvůli subjektivním i objektivním faktorům jsou však skutečně špičkové tištěné produkty stále poměrně vzácné a nedosahují dosud plně kvality prvotřídních zahraničních tisků.

Kvalitu barevných tištěných produktů ovlivňuje mnoho faktorů v reprodukčním procesu, jako je tonální stupňování předlohy, přírůstek bodu a barevná rovnováha. Mezi těmito faktory hraje rozhodující roli kvalita předtiskové přípravy obrazu. Přestože lze určité nedostatky částečně korigovat během zhotovení desek a tisku, spoléhat pouze na tyto fáze k dosažení vysoce kvalitních tisků je téměř nemožné. Proto jakmile je během předtiskového zpracování zjištěna nedostatečná kvalita předlohy, měla by být nápravná opatření aplikována co nejdříve. Následující text představuje několik základních technik a metod.

1 Tonální stupňování předlohyKorekce barevného posunu

Kvalita reprodukovaného obrazu se hodnotí hlavně podle tří faktorů: tonálního stupňování, barevné reprodukce a ostrosti, přičemž tonální stupňování je nejdůležitější.
Normální předloha by měla vykazovat vyvážený jas bez nadměrného světla nebo tmy, s rozumným rozložením světel, středních tónů a stínů, dostatečnými úrovněmi hustoty a plynulými, bohatými tonálními přechody.

2 Hustota předlohy

Rozdíl mezi maximální a minimální hustotou předlohy (tj. kontrast) je klíčovým parametrem ovlivňujícím kvalitu reprodukce. V současnosti je maximální dosažitelná hustota u běžných tištěných produktů přibližně 1,8, zatímco fotografické tisky obvykle dosahují maximální hustoty kolem 1,7. Během retuše předlohy se hustota černé barvy obvykle kontroluje kolem 1,8.

Reprodukovatelný rozsah hustoty na bílém papíře je obecně omezen na 0–1,8, což znamená, že předlohy musí odpovídat rozsahu hustoty povolenému procesy zhotovení desek a tisku. Když je rozsah hustoty předlohy příliš široký, skenery a elektronické systémy barevného výběru se stávají méně citlivými na oblasti mimo tento rozsah, což vede ke zploštění tonálního stupňování na separovaných deskách.

Praktické zkušenosti ukazují, že optimální rozsah hustoty předlohy je 0,3–2,1 (kontrast přibližně 1,8). U barevných negativních předloh by měl být rozdíl hustoty obecně udržován do 2,4. Pokud je kontrast nižší než 2,5, lze stále dosáhnout přijatelných výsledků reprodukce vhodnou tonální kompresí. Když však kontrast překročí 2,5, je i při tonální kompresi během reprodukce nadměrná ztráta detailů nevyhnutelná, což vede k neuspokojivým výsledkům tisku.