Proč se na barevných válcích objevuje prášek a vede k špatnému přenosu barvy?

V ofsetovém tisku jsou voda a barva dva základní materiály zapojené do přenosu barvy. Voda znamená vlhčicí roztok, barva je ofsetová tisková barva. Kvalitní tisk vzniká jen tehdy, když se voda i barva správně přenesou. Přenos vody a barvy ovlivňuje mnoho proměnných, a proto je jeho řízení jednou z nejnáročnějších částí ofsetového tisku. Častým problémem ve výrobě je výskyt prášku na barevných válcích, který vede k špatnému přenosu barvy.

Termín „prášek na barevných válcích“ označuje situaci, kdy se po určité době provozu tiskového stroje na barevných válcích objeví práškové částice. Barva se pak usazuje na nežádoucích místech, například na nanášecích válcích, nebo se z válců odbarvuje, což způsobuje špatný přenos barvy. Tato tisková závada je způsobena hlavně tím, že práškové částice na válcích mají buď hydrofobní (barvu přitahující), nebo hydrofilní (vodu přitahující) vlastnosti. Co jsou ale tyto práškové částice a odkud pocházejí?

V ofsetovém tisku se do tiskového stroje nepřetržitě dostávají hlavně tiskový materiál, barva a vlhčicí roztok. Práškové částice se tedy do systému přenosu vody a barvy dostávají buď přímo, nebo nepřímo prostřednictvím těchto materiálů.

Obecně platí, že pokud je povrch tiskového materiálu nekvalitní, mohou se práškové částice dostat přímo do systému vody a barvy. Například pokud povrch papíru nese velké množství papírového prachu nebo jiných částic, mohou se tyto nečistoty během tisku přenést do systému vody a barvy a způsobit problém „prášku na barevných válcích“. Řešením je nahradit tiskový materiál čistším. Pokud je povrch papíru čistý, ale vrstva natíraného papíru nemá dostatečnou hustotu, může během tisku docházet k odlupování prášku. Tento prášek se může přes tiskovou desku dostat do systému vody a barvy a způsobit podobné problémy. V tomto případě lze problém vyřešit snížením rychlosti stroje, snížením viskozity barvy nebo použitím kvalitnějšího papíru.

Kromě přímého vnášení práškových částic z tiskového materiálu může ke vzniku práškových částic nepřímo přispět i chemická reakce mezi vlhčicím roztokem a barvou, při níž vznikají vápenaté sraženiny.

Hlavní složkou vlhčicího roztoku je voda a tvrdost vody se liší podle oblasti. Měkká voda má obvykle tvrdost 0–30 ppm, tvrdá voda nad 60 ppm. Při vyšší tvrdosti vody (tedy při vyšším obsahu vápenatých iontů) mohou vápenaté ionty (Ca²⁺) reagovat s pryskyřicí v barvě za vzniku vápenatých mýdel. Při kontaktu s kyselinou ve vlhčicím roztoku mohou vznikat vápenaté soli, jako je citronan vápenatý nebo fosforečnan vápenatý. Vápenatá mýdla jsou hydrofobní, způsobují usazování barvy na nežádoucích místech, krystalizaci na válcích a špatný přenos vody a barvy. Vápenaté soli jsou naopak hydrofilní, brání přenosu barvy a mohou vést k odbarvování válců.

Řešením je používat při přípravě nebo ředění vlhčicího roztoku měkkou vodu s nízkým obsahem vápenatých iontů. Volba vlhčicích roztoků, které účinně omezují usazování vápníku, také pomůže zmírnit negativní účinky nadbytku vápenatých iontů.