Kontaktní desky tvoří významnou část komerčních tiskových desek zhotovovaných fotograficky pomocí negativního nebo pozitivního filmu. Tyto desky jsou opatřeny světlocitlivou vrstvou, která při osvitu v kontaktním rámu mění svou rozpustnost. Zařízení přitlačuje film a desku k sobě silným podtlakem. Vhodný zdroj světla se aktivuje na přesně danou dobu, řízenou časovačem nebo světelným měřičem. Negativní desky se osvětlují vysoce kontrastním filmem v negativní podobě, pozitivní desky filmem pozitivním. V obou případech světlo procházející průhlednými místy mění rozpustnost vrstvy. Deska se poté vyvolá nebo zpracuje, aby se vrstva odstranila z neobrazových míst.
Negativní kontaktní desky jsou nejrozšířenějším typem. Jejich rozpustná vrstva se při osvitu stává nerozpustnou. Průhledná obrazová místa negativního filmu propouštějí světlo a vytvářejí obrazová místa desky. Neosvětlená vrstva v neobrazových místech zůstává rozpustná a při vyvolání se odstraní, jak ukazuje obr. 2-24.
Pozitivní desky mají souvislou vrstvu přijímající barvu, která je světlocitlivá. Osvětlují se pozitivními filmy. Neosvětlená místa (obrazová místa) zůstávají v roztoku nerozpustná. Osvětlená místa (neobrazová místa) se světlem rozpustí a při vyvolání se odstraní, takže jako neobrazová místa zůstane vrstva přijímající vodu.
Povrchové desky. Kontaktní desky se dělí na dvě obecné skupiny: (1) povrchové a (2) vícekovové, bez ohledu na to, zda jsou negativní nebo pozitivní. Povrchové desky mohou být předcitlivěné nebo natírané ručně. Ručně natírané desky se sice v novinovém průmyslu občas ještě používají, ale jsou stále vzácnější. Předcitlivěné desky natírá výrobce, zatímco ručně natírané desky natírá zhotovitel desky těsně před osvitem. Zpracovaná povrchová deska je na obr. 2-25.
Předcitlivěné desky tvoří tenká vrstva světlocitlivého materiálu, obvykle diazosloučeniny nebo fotopolymeru, nanesená na plech. Fotopolymerové vrstvy obsahují polymery a fotosenzibilizátory, které při osvitu reagují (síťují) a vytvářejí odolná obrazová místa s dlouhou životností. Diazové vrstvy také reagují se světlem a vytvářejí pevná obrazová místa. Po osvitu se tyto desky zpracovávají speciálními organickými nebo vodnými rozpouštědly. Negativní i pozitivní desky jsou dostupné s diazovými nebo fotopolymerovými vrstvami.
Vícekovové desky. K dispozici jsou vysoce odolné pozitivní i negativní povrchové desky, které za běžných podmínek vydrží více než 1 000 000 otisků. Pro ještě delší tiskové běhy se používají vícekovové desky. Patří sem dvoukovové a tříkovové typy, složené ze dvou, respektive tří laminovaných kovů. Zpracovaná vícekovová deska je na obr. 2-26.
Dvoukovové desky tvoří základní kov, obvykle hliník nebo nerezová ocel, galvanicky pokovený tenkou vrstvou mědi. Přirozeně oleofilní měď vytváří obrazová místa přijímající barvu a z neobrazových míst se odstraní. Odkrytý základní kov v neobrazové oblasti se snadno desenzibilizuje a začne přijímat vodu. Dvoukovové desky se dodávají v hladké i zrnité podobě.
Specializovaná dvoukovová deska vzniká galvanickým nanesením tenké vrstvy chromu na základní kov z mědi nebo mosazi. Při zpracování se chrom v obrazových místech vyleptá a odkryje základní kov, zatímco v neobrazových místech chrom na desce zůstává.
Tříkovové desky se vyrábějí galvanickým nanesením dvou kovů na třetí základní kov, obvykle hliník, měkkou ocel nebo nerezovou ocel. Na základní kov se nejprve elektrolyticky vyloučí vrstva mědi, poté tenká vrstva chromu. Chrom vytváří neobrazová místa a v obrazových místech se vyleptá až na měď. U zrnitých desek se základní kovový plech nejprve ozrní a teprve potom se pokoví dalšími kovy. Tenké kovové vrstvy mají na zrno pod nimi jen minimální vliv.
Digitální desky. Pracovní postup s digitálními deskami, běžně známý jako direct-to-plate nebo computer-to-plate (CTP), odstraňuje potřebu filmu, montáže a nátisku z filmu. Tento předtiskový postup vyžaduje, aby se imposice a nátisk dokončily digitálně.
Prioritami oboru jsou automatizace v CTP postupech a udržitelná chemie pro zpracování desek. Tyto změny mají zvýšit efektivitu a zároveň snížit dopad na životní prostředí v celém tiskovém cyklu.
Bezvodové desky
. Desky pro bezvodou litografii, obr. 2-29, se skládají z hliníkového základu, podkladové vrstvy, fotopolymerové vrstvy, vrstvy silikonové gumy odpuzující barvu a průhledné ochranné fólie navrchu. Desky se vyrábějí pro kontaktní i digitální osvit a zpracování. Při manipulaci je třeba dbát opatrnosti; každý škrábanec ve vrstvě silikonové gumy přitahuje barvu. Bezvodová deska má zatím kratší životnost než srovnatelné konvenční desky.