I přes nástup alternativních materiálů, jako jsou plasty, sklo a textil pro tisk, si papír zachovává svou základní roli. Je nezbytným substrátem pro hlavičkové papíry, obálky, faktury, šeky, cestovní brožury, kalendáře, reklamní materiály a katalogy. Papír dále zůstává nepostradatelný pro výrobu novin, knih a časopisů.
Vynález papíru se datuje téměř 1900 let zpět do roku 105 n. l. a je připisován Cchaj Lunovi, čínskému dvornímu úředníkovi.
Před touto inovací spoléhaly civilizace na různé psací povrchy. Staří Egypťané používali papyrus, vytvářený tlučením tkaných rákosů do tenkých tvrdých listů, což je původ slova „papír“. Staří Řekové mezitím využívali zvířecí kůže zvané pergamen a velín.
Techniky výroby papíru se postupně šířily na západ a do západního světa se dostaly v desátém století n. l. Maurové ze severní Afriky, kteří toto umění objevili prostřednictvím východního obchodu, představili tyto metody Španělsku.
Základní proces výroby papíru spočíval v ponoření síta do kádě s vodou a textilními vlákny. Síto bylo navrženo tak, aby odvádělo vodu a zachycovalo vlákna. Po vytažení se zmáčknutá vlákna vysušila a vytvořila list papíru. Tato ruční metoda byla výrazně pomalá a pracná.
Vynález pohyblivého písma v patnáctém století výrazně zvýšil poptávku po papíru. Potřeba levného papíru však nebyla dostatečně uspokojena až do poloviny devatenáctého století, kdy se rozšířilo používání papírenských strojů. Celosvětová spotřeba papíru na obyvatele nadále každoročně roste.
Iniciativy v oblasti udržitelnosti nadále podporují zavádění recyklovaných materiálů a energeticky úsporných procesů. Pokroky v technologii digitálního tisku umožňují větší přizpůsobení a ekonomicky životaschopné krátké náklady, což odpovídá dynamickým potřebám trhu.