Když zákazník požaduje konkrétní barvu mimo standardní černou, azurovou, žlutou nebo purpurovou, mají tiskaři dvě hlavní možnosti: objednat vlastní barvu od výrobce nebo ji namíchat na místě. Pro standardní barvy z regálu nebo velké objednávky je výhodnější nákup od výrobce barev, zatímco míchání v podniku je praktičtější pro menší množství. Barevné vzorníky výrobců barev jsou pro tento proces nezbytnou referencí.
V provozech s vysokými nároky na míchání barev obsluha tiskových strojů obvykle barvy nemíchá. Přidělení specializovaného pracovníka na tuto pozici se ukazuje jako efektivnější, nabízí vyšší ekonomickou efektivitu a kontrolu kvality.
Základem efektivního míchání barev je striktní receptura. Pro každou namíchanou barvu použitou ve výrobě musí být každá složka, včetně přísad, jako jsou sušidla, pečlivě zvážena a její množství zaznamenáno. Viz obrázek 5-14.
Jakmile je dosaženo správného odstínu, namíchá se velká dávka podle přesné receptury. Poté se uchová vzorek z vytištěné zakázky s recepturou a datem na zadní straně. U světlostálých barev by se vzorky neměly uchovávat déle než jeden rok. Na vzorek je také třeba poznamenat název a/nebo číslo zakázky pro případné dotisky. Všechny použité barvy by měly být zdokumentovány s uvedením značky, názvu, čísla a hmotnosti.
Vzorky barev lze připravit špachtlí, rozválet pomocí testeru Quickpeek nebo vytisknout na nátiskovém stroji a nechat zaschnout. Porovnání jednoho vzorku vystaveného přes noc atmosférickým podmínkám s jiným vzorkem uzavřeným v knize poskytuje cenný vhled do chování barvy při schnutí.
Pokud se očekává, že se barva během schnutí změní, mohou se namíchat dva nebo tři malé vzorky. Například pokud se očekává, že zelená vyrobená z konkrétních modrých a žlutých pigmentů bude po zaschnutí modřejší, připraví se druhý vzorek s menším množstvím modré. Vybere se vzorek, který po zaschnutí nejlépe odpovídá cílové barvě. Pokud požadovaný výsledek leží mezi dvěma vzorky, lze odvodit novou recepturu kombinací poměrů z prvotních pokusů.
Vytvoření odstínu zahrnuje přidání ředidla nebo bílého průhledného tónovacího média do barevné barvy. Nejúčinnější metodou pro tiskaře, jak dosáhnout požadovaného odstínu, je postupné přidávání silnější barvy do světlejší. Všechna porovnání by měla být vyhodnocena pod několika světelnými zdroji, aby se zkontrolovala metamerie, jev, kdy se barvy shodují pod jedním světelným zdrojem, ale pod jiným ne.
Bez pevných základů v teorii barev a přesného vnímání barev se lidé často uchylují k neefektivnímu míchání metodou pokus-omyl. K dispozici jsou profesionální systémy míchání barev, které toto hádání eliminují.
Udržitelnost zůstává klíčovým faktorem, s rostoucím zaměřením na environmentální stopu výroby a používání barev. Automatizace ve správě barev také zvyšuje přesnost a efektivitu napříč platformami ofsetového i digitálního tisku.