Úprava rozpouštědel a její meze
Když linka na tisk obalů potřebuje běžet rychleji, nejpřímější krok je zvýšit podíl rozpouštědla v barvě a upřednostnit rychleschnoucí rozpouštědla. V praxi je prostor pro tuto změnu úzký. Základní barva sama určuje strop, kam až lze poměr posunout, a každý další litr ředidla zvyšuje náklady, což je citelnější, jak rostou ceny ropy. Před přidáním rozpouštědla zkontrolujte, zda se nechystá pokles barevné vydatnosti. Dvě barvy mohou mít stejné procento rozpouštědla a přesto se na stroji chovat odlišně, proto si zaslouží pozornost rozpustnost, vodíkové vazby, rovnováha odpařování a povrchové napětí, protože samotné procento mnoho neříká. Vezměte směs s 30 procenty rozpouštědla: film může schnout od povrchu dolů, zatímco rozpouštědlo uvězněné pod povrchem dál působí, takže vytištěný arch může zůstat měkký dlouho poté, co vypadá suchý.
Porovnání tří směsí rozpouštědel
V práci s barvami pro obaly se často objevují tři směsi.
Směs jedna: xylen 9,6, butylacetát 9, ethylacetát 26,4, toluen 55. Rychlost odpařování 2,94, rozpustnost 8,98, vodíkové vazby 18,18, povrchové napětí 26,9, molekulová hmotnost 90,55.
Směs dvě: toluen 70, ethylacetát 30. Rychlost odpařování 2,94, rozpustnost 8,98, vodíkové vazby 18,12, povrchové napětí 27,1, molekulová hmotnost 90,86.
Směs tři: toluen 73,3, methylethylketon 26,7. Rychlost odpařování 2,94, rozpustnost 9,05, vodíkové vazby 18,18, povrchové napětí 27,09, molekulová hmotnost 84,72.
Co se týče viskozity, směs dvě je nejvyšší, směs jedna je uprostřed a směs tři nejnižší. Rychlost schnutí na papíře vypadá stejně, protože rychlosti odpařování se shodují, ale nižší viskozita směsi tři umožňuje filmu rychleji zatuhnout. Směs tři stojí o něco více než směs jedna a mívá ketonový zápach, s mírně slabší přilnavostí. Směs dvě je levná varianta s vysokou viskozitou, dobrou přilnavostí, nízkým zápachem a slušnou rozpustností. V reálné obalové praxi však o vítězi rozhoduje tvorba filmu. Směs jedna poráží ostatní dvě, protože směsné rozpouštědlo rozšiřuje tiskové okno a dává obsluze více prostoru pro zvýšení nebo snížení rychlosti stroje. Jediné rozpouštědlo uniká od povrchu dovnitř a jakmile mokrý film dosáhne určité pevnosti rozhraní, ztuhne, uvězní zbytek a prodlouží celkovou dobu schnutí. Páska odlepená z archu, který takto schnul, s sebou bere barvu. Proto se obsluha stroje uchyluje k rozpouštědlům s nízkou molekulovou hmotností, když jsou nitě barvy příliš dlouhé.
Vosková aditiva
Vosk nebo vyšší dávka vosku se přidává, aby se zkrátily dlouhé nitě barvy, které působí potíže na obalových strojích. Pomáhá také proti usazování pigmentu a plniva, tvrdosti filmu a tloušťce filmu. Při příliš vysoké dávce se zpomalí uvolňování rozpouštědla, plné schnutí se zastaví, povrch se zatáhne, přenos barvy je nerovnoměrný a lesk klesá. Mírná dávka řeší zamaštění desky, blokování a slabé krytí, ale přebytek změkčuje film, a jakmile tření během přenosu zahřeje barvu, začne stříkání.
Poměr pigmentu a plniva
Zvýšení podílu pevných pigmentů a plniv je nejjednodušší způsob, jak stabilizovat tvorbu filmu. Další pevné látky soutěží s pryskyřicí o adsorpci na povrchu pigmentu, což omezuje tvorbu nití. Cílem je zastavit blokování při zrychlení stroje, udržet tloušťku filmu místo jejího ztenčování nebo nabalování, odstranit duchování na okrajích při vytékání barvy a pokrýt slabou kryvost. Každá změna vyměňuje jednu vlastnost za jinou, takže poměr je třeba kontrolovat podle zakázky, ne ho jednou nastavit a nechat být.