Viskozita je jedna z mála proměnných tisku, která ovlivňuje celou hlubotiskovou zakázku. Rozhoduje o tom, jak inkoust opouští buňky válce, jak stěrka čistí povrch a jak suchý film ulpívá na substrátu. Tiskárna může držet přesnou registraci a přesto ztratit náklad kvůli odchylce několika sekund na výtokovém kelímku. Užitečná otázka není jen, jaká má být naměřená hodnota, ale co s ní během směny pohne.
Proč naměřená hodnota mění tisk
Hlubotiskové buňky jsou mělké a inkoust z nich musí vytéct ve zlomku sekundy. Řídký inkoust odteče dřív, než se přenese, takže na pás dorazí méně materiálu. Hustý inkoust přemosťuje stěny buněk a stěrka spíš táhne, než aby seřízla čistý povrch. Obě závady nejdřív vypadají jako problém válce, a proto operátoři často hledají špatnou příčinu.
Viskozita pryskyřičného pojiva
Pryskyřice nebo lak, který nese pigment, určuje základní viskozitu inkoustu. Šarže vyrobená z roztoku pryskyřice s vyšší viskozitou naměří na kelímku vyšší hodnotu ještě před přidáním pigmentu. Dva barely od stejného dodavatele se mohou lišit, když se změní šarže pryskyřice, proto si příchozí inkoust zaslouží kontrolu při příjmu, ne předpoklad, že odpovídá poslední dodávce.
Snášenlivost pigmentu a pojiva
Částice pigmentu potřebují, aby je roztok pryskyřice smáčel a držel od sebe. Pokud spolu reagují, částice se shlukují nebo systém zgelovatí a viskozita stoupá. Účinek se může objevit brzy po smíchání nebo po několika dnech skladování. Zapečetěná plechovka, která houstne, aniž by ztrácela rozpouštědlo, obvykle ukazuje na tuto interakci, ne na odpařování.
Snášenlivost rozpouštědel
Směsi rozpouštědel se volí tak, aby rozpouštěly pryskyřici. Když rozpouštědlo dokáže ředit pojivo v libovolném poměru, jeho přidání snižuje viskozitu předvídatelně. Rozpouštědlo, které je mísitelné jen částečně, může pryskyřici vysrážet z roztoku a inkoust může při přidávání ředidla zakalit, zhrubnout nebo zhoustnout. Používejte směs předepsanou pro daný inkoust a přidávejte ji pomalu za běhu čerpadla.
Teplota
Viskozita klesá, když se inkoust zahřívá, a stoupá, když chladne. Barevné hmoty uložené u studených nakládacích vrat nebo vanička s inkoustem vedle sušárny mohou naměřit velmi odlišné hodnoty než stejný inkoust při 25 C. Mnoho tiskáren drží inkoust mezi 20 a 25 C a nechá ho dost dlouho cirkulovat, aby se ustálil, než odečte konečnou hodnotu.
Závady z příliš řídkého inkoustu
Nízká viskozita se projeví jako dírky v místech, kde se buňky nevyprázdnily, nebo jako velké plochy, které vypadají vybledlé a chybí jim sytost. Okraje mohou být měkké s halo efektem. Na hladkých substrátech klesá přilnavost, protože na rozhraní zůstává méně pryskyřice. Na nenatíraném papíru může inkoust prosáknout a při skládání nebo řezání práškovatět.
Závady z příliš hustého inkoustu
Vysoká viskozita přináší jinou sadu: stěrkové linky a škrábance, vytrhávání, kdy inkoust táhne vlákna nebo snímá předchozí barvu, zalévání drobného textu a důlkovaný povrch známý jako pomerančová kůra. Operátoři mohou zvýšit tlak, aby to vyrovnali, což zkracuje životnost stěrky a přidává teplo do vaničky s inkoustem.
Jak udržet stabilní naměřenou hodnotu
Používejte výtokový kelímek, kterému tiskárna důvěřuje, odebírejte vzorek ze stejného místa v cirkulačním okruhu a zapisujte teplotu inkoustu vedle sekund. Kelímek po každé kontrole vyčistěte, protože zaschlý inkoust zužuje trysku a dává falešně vysokou hodnotu. Když se číslo vychýlí, přidávejte ředidlo v malých krocích za běhu stroje, nechte ho promíchat a pak měřte znovu. Zapište cílové rozmezí pro každou zakázku, inkoust a válec. Zakázka na skládané krabice s hlubokými buňkami může potřebovat jiné rozmezí než publikace s jemnými buňkami.
Většina závad viskozity pochází ze změny šarže pryskyřice, neodpovídajícího rozpouštědla, studeného barelu nebo špinavého kelímku. Kontrola těchto čtyř vstupů vyřeší víc problémů na stroji než jakékoli jednotlivé seřízení u ovládacího pultu.