Zeptejte se obsluhy tiskového stroje, jak rychle chce zakázku tisknout, a odpověď obvykle zní: „Tak rychle, jak stroj dovolí.“ Vyšší rychlost znamená více otisků za hodinu, a tak tiskárna pokrývá náklady. Má to však svou cenu. Zvyšte rychlost a odpad začne přibývat stejně rychle a vytištěný výsledek se vám mění pod rukama. Pochopení toho, co rychlost dělá s barevníkovým ústrojím, je jediný způsob, jak najít nejrychlejší nastavení, které ještě produkuje přijatelnou práci.
Rychlost ovlivňuje téměř každou část flexotisku. Mění to, jak aniloxový válec uvolňuje barvu, jak deska předává barvu na potiskovaný materiál a jak obrazec nakonec na stroji vypadá. Dvě nejdůležitější hodnoty jsou plná krytí a přírůstek bodu, protože obě se při zrychlení stroje mění.
Přenos barvy na aniloxovém válci
Barva je v buňkách aniloxového válce. Když tyto buňky procházejí uzavřenou komorou, plní se. Když válec opouští komoru, stírací čepel stírá povrch do čista, ale tím to nekončí. Protože barva má viskozitu a povrchové napětí, čepel stahuje část barvy z každé buňky zpět, a toto stahování tlačí barvu k zadnímu konci buňky. Rozložení barvy zůstává nerovnoměrné, dokud buňka neopustí komoru a barva nemá čas se znovu vyrovnat.
Kolik barvy zůstane v buňce, závisí na několika faktorech, a jedním z nich je rychlost, kterou válec prochází komorou. Při nízké rychlosti jsou smykové síly v barvě mírné, takže se vytáhne méně barvy. Zvyšte rychlost a smykové síly rostou, z buněk se stahuje více barvy a zkracuje se čas, který má barva na přesun z buňky na desku. Při příliš vysoké rychlosti dostává deska prostě méně barvy, což snižuje krytí a obrazec vypadá vybledlý.
Přenos z desky na potiskovaný materiál
Papír a plastová fólie se chovají odlišně, takže jim rychlost neškodí stejným způsobem. Na savém materiálu, jako je papír, se část barvy vsákne do listu. Na nesavé fólii se musí barevný film rozdělit mezi desku a materiál. Toto rozdělení je zřídka rovnoměrné a deska obvykle zadrží více barvy, než uvolní.
Jak rychlost tisku stoupá, bod rozdělení filmu se posouvá směrem k potiskovanému materiálu. Na desce zůstává více barvy, na list se jí dostane méně a plné krytí klesá. Pokud každý tón na listu klesne o stejnou hodnotu, celá zakázka vypadá bledě a zákazník si toho všimne.
Proč polotóny trpí více než plné plochy
Přírůstek bodu je užitečný způsob, jak sledovat, co rychlost dělá, protože měří, jak se barva přenáší vzhledem k plnému krytí. Polotónový bod vytištěný na papíře se roztahuje, jak barva migruje do struktury listu. Dejte barvě více času na vstřebání a bod roste. Spusťte stroj rychleji a doba vstřebávání se zkrátí, takže bod se roztahuje méně a přírůstek bodu klesá.
To je důvod, proč stejná změna rychlosti může nechat plné plochy přijatelné, zatímco střední tóny a světla ztrácejí kontrast. Tonální rozsah je místo, kde je oko nejcitlivější, a je to první místo, kde začíná zakázka vypadat špatně.
Co ukázala testovací data
V jedné testovací sérii bylo nejpomalejší nastavení 40 m/min a sloužilo jako základ. Jak rychlost rostla, přírůstek bodu plynule klesal, přičemž největší posun se blížil 4 procentům. Plné krytí se měnilo stejným směrem. Ta čísla znějí malá, ale na stroji jsou snadno viditelná bez jakéhokoli přístroje a zákazník, který porovnává nátisk s vytištěným listem, zakázku odmítne.
Jak najít pracovní rychlost
Praktické poučení je přestat brát rychlost jako samostatný cíl. Každá kombinace stroje, specifikace aniloxu, desky a potiskovaného materiálu má rozsah, ve kterém krytí a přírůstek bodu zůstávají v toleranci, kterou zákazník přijal. Najděte tento rozsah, nastavte stroj uvnitř něj a měřte výsledek denzitometrem, ne od oka.
Obsluha, která rozumí mechanice přenosu barvy, dokáže vysvětlit, proč zakázka při 120 m/min vypadá jinak než stejná zakázka při 80 m/min. Dokáže také obhájit rychlost, která chrání kvalitu a přitom udržuje výrobu realistickou. Zvyšování rychlosti bez těchto znalostí jen produkuje odpad rychleji.